San Francisco

     Než se pustím do San Franciska, projela jsem si ještě jednou všechny fotky a prošla jsem se po Mission Street, abych načerpala více atmosféry tohoto krásného místa.

        Když to vše sečtu, jsem tu už po čtvrté. Postupem času se můj pobyt prodlužoval a prodlužoval.  A tím více jsem to tu milovala. Dlouho jsem přemýšlela, k čemu San Francisko přirovnat. Můj taťka má rád stará radia a vysílačky, mnohokrát, když je otevřel, zavolal mě, ať se jdu podívat. A já uvnitř viděla úžasný systém, mnoho malých i větších a různě barevných článků, perfektně seřazených, v uličkách. Vypustit do toho mravence a máte přesně San Francisko!! 

    Jak je barevné, optimistické, přes všechnu tu mlhu, která se každé ráno a večer táhne od oceánu.  Je tu nespočet parků a většinou všude jsou extra pruhy pro cyklisty. Takže hodně lidí opravdu využívá kola, další krásná věc.  Také kolo využívám a moc ráda. I když sem tam ten souboj s kopečky a kopci je na palici. Ale o to lépe se pak cítíte.

     Když se jdu projít do ulic, okukuji všechny ty jiné baráky a domy. Staví tu ze dřeva. Tak jiné, než u nás, z cihel a s omítkou.  Samozřejmě nemluvím o down town, kde jsou výškové budovy. Krásné i méně krásné domy, ale jsou prostě jiné.  Na spoustě z nich, jako výraz podpory a přesvědčení, najdete duhové vlajky.

    San Francisko se snaží být jiné, neamerické, jestli to jde tak napsat. Velká nákupní centra, rychlé občerstvení s burgry a kolou tu najdete jen zřídka.   Ale restaurace mnoha chutí a vůní, obchody s organickými potravinami a výborné second handy. 

     A zdejší lidé? Prozatím každým dnem mě překvapují.  Ochotní, milí, komunikativní. Bezdomovec vás poprosí o peníze, vy mu řeknete ne a on vám poděkuje a popřeje krásný den. Včera jsem si koupila prstýnek a ta dáma za kasou mi řekla: ,,Thank you honey.“  Potkáte se s dalším běžcem a pozdraví vás. Lidé vás zastaví a pochválí vám oblečení, účes i úsměv.  Určitě vás teď napadá…áha..americký úsměv!  Jojo, taky tady na něj narážím, ale věřte či ne, úplně stejně jako doma v Čechách. A co je lepší? Když se člověk za pultem na vás usmívá a nespěchá, nebo když slyšíte: ,,Další!“  Jen jsem si na to musela zvyknout, usmívání se a objímání. Oni to prostě v sobě už mají tak nastavené, asi jako u nás pití piva. No, a když jsem se vrátila domů do Čech, každého bych pořád objímala.

   Film ,,Americká krása“ je velice pravdivý, jen malá hrstka lidí žije TEN americký sen.  Ale každý má sny jiné ne?   

         Zpátky k městu a lidem. Jak už si můžete přečíst na internetu, San Francisko se stalo magnetem pro umělce a hippies.  A hlavně centrem osvobození homosexuálů.  Další dobrý film ,,Milk“ mohu jedině doporučit.  Proto ty duhové vlajky.  Díky zde populárnímu stylu života hippies hodně mladých lidí přišlo sem, za změnou. Ale skončili na ulici a žebrají.  Ono San Francisko zrovna levné město není, od bydlení až po jídlo, vše stojí dost.

  Turisti to tu milují, všude jich je dost a dost. A já jsem vlastně taky pořád turista. Nějaká ta známá místa jsem navštívila, přece vás to jen láká vidět něco, co pro vás existovalo jen v televizi.  Ale teď už preferuji normální místa. Slovo normální se sem zrovna nehodí, protože nic tu není normální či stejné.  Ale takový podobný byl i Portland a Austin. A věřím, že i další taková místa existují, jako třeba Londýn.

                                                                                                  Každopádně mám se ještě co učit a poznávat.