Život na plachetnici

  Jak se k takovému způsobu života vůbec dostat? Určitě je to o štěstí, náhodě a odhodlání. Nebát se trochu zariskovat.  Ale pro každého to taky není. Nemáte pevnou půdu pod nohama, pořád se to s vámi houpe, všechno je od soli a musíte si dávat pozor na prsty u nohou a hlavu. Běžně o něco zakopáváte a boucháte se. 

 Já to štěstí měla, pořád mám, náhoda mi taky přála a odhodlání se dostavilo.  Taková malá-velká předehra pro mě začala  v Puertu Escondidu, kde jsme pracovali na plachetnici jménem Anon. A pak už následoval život na Pyxis.

Pokud máte loď vytaženou na suchý dok, první co vás čeká, je mytí od všeho toho prachu a nepořádku. Pokud se vracíte do vody po delší době, musíte natřít spodek lodi speciálním nátěrem, který nedovolí všem těm živočichům sežrat vám loď.

 Dále, velké nákupy, aby se udělali dostatečné zásoby. Plachty, provazy, motor, voda, diesel, plyn, baterie a další nespočet věcí ke kontrole a opravě. Když tohle vše máte za sebou, tak hurá do vody. Velký zážitek, když vás zavěsí do té velké mašiny a převáží do nástupiště a spouštějí do vody, značná zodpovědnost a adrenalin.

 A začíná ten mokrý život.  Žijete na lodi v moři, ve slané vodě. Sladkou vodou se šetří vždy a všude. Pokud chcete na souš, máte malou lodičku s motůrkem nebo kajak. A pokud vám počasí nepřeje, ani na tu souš nemůžete.

    Něco málo o Pyxis

Plachetnice 31 stop – 9,449 metrů, šířka – 3,018 metrů, 8 165 kilogramů, ponor-0,972 metrů, plný kýl, dvě stěžně. Menší, pěkně těžká plachetnička vyrobená roku 1969.  Podle velikosti plachetnice se pak odvíjí, kolik máte místa pro vodu, diesel a k životu.  Když nepočítám kokpit, měla jsem to dva schody do lodi - kuchyně, jeden krok do obýváku, dva kroky do koupelny a tři do ložnice.

Náš den na lodi

Probuzení- vylezete z postele do obýváku nebo přes okno v kabině rovnou ven. Snídaně, většinou kafčo a jogurt s lupínky. Následuje čtení knihy, kochání se krásným výhledem nebo malý úklid. Je tu čas nějaké aktivity, pro Jamese to byl většinou spearfishing a pro mě šnochling, výlety na kajaku a procházky po ostrovech. Na koukání toho bylo opravdu hodně. Protože jste celé dny na vodě, ve vodě a s vodou, čas rychle letí a z rána je večer. K večeři většinou čerstvá, jako opravdu čerstvá ryba. Že ryby zrovna nemusím, tak tohle masíčko je opravdu jiné a delikátní! Večer strávíte různými způsoby, s přáteli, sami s knihou, s vínem a hudbou a samozřejmě někdy zkouknete i nějaký ten film na počítači.  Kolikrát jste tak ztahaní, že usnete se západem slunce.

 Tohle vše se odehrává, když máte krásné počasí. Jenže co když to počasí vám zas tak nepřeje? Den trávíte na lodi a většinou kontrolujete, jak dobře drží kotva a jestli se neposouváte tak kam nechcete. V lodi to moc pohodlné není, když se nekýváte dopředu dozadu, tak ze strany na stranu, což je daleko horší. Ať už je dobré nebo špatné počasí všechny věci mají své místo, nechat nedopitý hrneček na stole je pěkná blbost! Věřte mi.

Samotný sailing-plachtění

Vyplouvat můžete z doku, ale to většinou jedete na motor. Pokud ale vyplouváte z nějakého prostorného místa a máte dobrý vítr, vše se to dá zmáknout bez jediného zapnutí motoru.  Takže, vytáhnout kotvu, plachty a jede se. Krásný pocit, když vás žene jen síla přírody, bez jakékoli pomoci mašiny či stroje.

 Když už jste dostatečně daleko od pevniny, začínáte si hrát. S větrem, proudem, vlnami, plachtami a řízením. No narovinu vám můžu říct, že kolikrát to teda vůbec hračka nebyla. Pro mě, pro blonďatého začátečníka, kterým pořád jsem, to byla docela makačka. Když už jsem měla plachty plné, loď mi směřovala jinam, než jsem chtěla. Když jsem se řídila GPS pomocníkem, tak vítr vál jinak. Ještě dobře, že už si nepamatuji kolikrát rozčílená a naštvaná jsem byla! Snad si to nepamatují i další účastníci zájezdu.  

Jelikož Pyxis je Pyxis, má svoji určitou rychlost, kterou prostě nezměníte. Takže máte spoustu času na koukání, rozhlížení a pozorování okolí. Několikrát jsme byli svědky zajímavých okamžiků. Vzdušné rvačky ptáků o jídlo, vyskakující rejnoci nad hladinu, želvy, lachtani, velryby, delfíni.

Sea of Cortez je plné ostrůvků, ne každý je vhodný pro zakotvení ale spousta ano.  Doplavíte se na ostrov a vyhlídnete si místo, kde chcete bydlet. Kontrola hloubky, terénu dna, nechcete spustit kotvu do šutrů a pak mít problémy s vytažením. Chcete dostatek místa okolo vás, protože vítr a mořské proudy mění vaši polohu. Není to jako u auta, zastavit a stát. Jsme na kotvě a řetězu, takže se pořád otáčíte.

Vše se zadařilo a stojíme. Je čas na solární sprchu, která se nám prozatím ohřála a my se můžeme umýt na palubě. Ale sprcha sladkou vodou každý den?  Další blbost a plýtvání. Sůl je všude, i když se snažíte, aby se hlavně nedostala dovnitř do kabiny. Protože zbavit se slané vlhkosti je těžké. 

 Pokožka, vlasy i psychika dostávají pořádně zabrat, i sama loď tou solí a větrem trpí.

 Po x dnech, týdnech nastal čas vrátit se do civilizace. Doplujete do přístavního města, a pokud máte nějaký nadbytek peněz, dopřejete si parkování v doku. Nebo zůstanete někde na kotvě a do města se dopravujete na malém člunu s motůrkem.

 My si dopřáli ten luxus a byli v doku. Je čas se trochu rozmazlit. Sbalila jsem si všechny potřebné věci a utíkala si zaplatit sprchu. Ten pocit teplé vody, kdy se nemusíte bát, aby zbylo i napříště. Užíváte si a i z ostatních kabinek slyšíte zvuky úlevy a radosti. Je vám jasné, že někdo další se po dlouhé době vrátil z vody.

Co je na tom to nejkrásnější

Alespoň pro mě, je to ta blízkost s přírodou. Hlavně, elektřinu vám dodají solární panely, vodu ohřeje sluníčko. Když se zadaří, k večeři je čerstvá ryba. Bydlíte na vodě u neobydleného ostrova. Výhled máte k nezaplacení. Neotravují vás vymoženosti dnešní doby jako mobily a internet.  Čerstvý vzduch, zvuky přírody a klid. Chvíli to trvá, ale pak, mozek se vám přepne do úplně jiného režimu, klidného, rozvážného a úsporného.

 

Mohla bych psát dál a dál. Popsat každou maličkost a samozřejmost, které už děláte tak automaticky, že když vkročíte na souš, připadáte si jak jiný druh.  Jako každý jiný styl života, má to svoje stereotypy. Ale zároveň je to tak originální a fascinující. Tolikrát mi to lezlo na nervy a říkala jsem, už dost. Pak ale stačí taková maličkost, vynoření mořské želvy. Podívá se na vás, nadechne se a podívá se s výrazem  tranquilo..tranquilo… a zase se ponoří. A vás to hodí do takové pohody a klidu.