CAA 2012, keramika

        Mám za sebou další hodinu keramiky. Jak já to miluji, celou středu, už rána, se těším jako malá holka a nemůžu se soustředit na další jiné věci. A ostatní dny se těším úplně stejně. Kdyby to šlo, jsem tam každý den, celý den. Chudáci, to by ze mě asi neměli radost. Takových nápadů, co se mi rodí v hlavě. A tak málo času to vše realizovat.  

  Díky hodinám keramiky a mé učitelce, jsem mohla navštívit největší výstavu keramiky v USA.   Ceramic Annual of America – 3 dny plné umění, umělců, fajn atmosféry a spousty materiálu k učení a motivaci. 58 umělců a jejich děl, jednou z nich byla i Tomoko Nakazato – naše/moje učitelka. Tomoko tvorba je jak z čarovné knihy či pohádky. Když jsem se podívala na její sošky, hned jsem přemýšlela jaký je příběh každé z nich. Vždy jsem měla keramiku a tvoření z ní moc ráda, ale většinou se to vše týkalo realistického, užitečného tvoření. Jako hrnečky, vázy, květináče či misky – to vše mám ráda a také tvořím. Ale na tomto festivalu jsem se mohla setkat s úplně jinými druhy tvorby.  Od zmiňovaných užitečných, kterých moc tedy nebylo. Byla jsem učarována tou fantazií, která tam byla k spatření. Strašně ty lidi obdivuji, že dokážou své sny, představy realizovat. Loutky v životní velikosti, dinosauří lebky s městy, obrazy z porcelánových peříček, nespočet strašidelných i smutných stvoření. Všechny ty myšlenky a témata vás tak dostanou a pohltí. Nemohla jsem se nabažit. Po pár hodinách obdivování a zkoumání ze všech stran jsme odcházela úplně výtvarně unavená, vyčerpaná a zároveň nabyta novou silou k tvoření.

     Keramice zdar…………………                             Ivča