Sen se stal skutečností
Milý deníčku,
tak po delší době zase píšu. Měla jsem toho opravdu moooc na práci. Už jsem nacestovala okolo 5 000 km!!! Přílet do Dallasu, pak Austin, Tubac, San Diego a teď Loreto v Mexiku. Amerika je podivuhodná a obrovská země, jedeš autem přes 14 hodin a pořád jsi v tom samém státě!!!!!! To je na palici!!!! 
Mohla bych psát mnoho zážitků, ale vše to napsat nejde. Mexické hranice jsme zvládli bez problémů, já evropská blondýna se jim moc líbím!!!! 
I když o to tam vůbec nešlo. Ale oni teda nic moc chlapi. Uvidíme časem.Teď ta nejdůležitější, nejkrásnější, nejúžasnější,nejkouzelnejší věc co jsem zažila. Koukněte na fotky, protože se to pokusím popsat slovy, ale ten pocit, který mám u srdíčka se nedá nijak vyslovit či napsat. San Ignacio, Mexico - laguna San Ignacio, bydlení v malých krásných chatičkách s výhledem na moře. Všude mušle, písek a klid. Noční obloha je jedna velká báseň.
Ráno, po vydatné snídani, nastupujeme do loďky a vyrážíme na moře. Po 15 minutách se v dálce objevují šedivé hrby, které hned zase mizí. Po dalších 15minutách už to začíná!!!!!!!!!!!! K naší malé loďce připlouvá mládě s mámou velrybou a nechává se hladit, drbat. Pózuje jak modelka první třídy. Drbe si čumák o loď a sprchuje nás svými vodními výdechy. Mamina velryba to vše s klidem pozoruje a sem tam si také přijde pro pohlazení a pochvalu, jak je úžasná. Na oběd si zastavíme na pláži, koukáme se na vodu a baštíme mexické tortilly. A po obědě další emoční sprcha!!!!!!! Maminy připlouvají s dětmi pro další a další hlazení a drbání. Jsou tak studené a měkké a obrovské. Ale cítíte tu jejich dobrotu a čistotu zvířecí duše. Jsou divoké, svobodné a přesto se nechají hladit námi ,,hloupými" lidmi. Co víc k tomu dodat, kdyby to šlo, zůstanu u nich napořád!!
Tento zápis je z 15.4.2011. I teď, po více než roce, když si na to vzpomenu, mám slzy na krajíčku a srdce mi buší jak zvon. Byl to nezapomenutelný zážitek a mozek mi to néé a nééé zvít za skutečnost.
Tímto hlavně děkuji Keithovi a Olče nejen za tenhle splněný sen.
